John Steinbeck

17. ledna 2011 v 17:59 | Kroc |  Doporučená literatura
Tento americký spisovatel a novinář, držitel Nobelovy ceny za literaturu, je dalším z řady novelistů, o jehož díle bych se zde velice rád zmínil i přes to, že ho mnozí z vás znáte ze školních let.
Narodil se v roce 1902 a skonal v nedožitých 67 letech na sklonku roku 1968.
Po studiích se pokoušel marně získat práci jako novinář a tak střídal nejrůznější zaměstnání, nejčastěji pracoval jako pomocný dělník. Díky tomu mohl získat cenné zkušenosti, které využil ve své tvorbě. Je to právě prostředí nemajetných nebo chudých dělníků a rolníků, o kterých píše, a to i když ne všechna jeho díla jsou laděna kriticky. Můžeme tak nalézt kromě výrazné sociální kritiky také díla vesměs humorná a veselá, všechna jsou ale umístěna výhradně v dělnickém prostředí.
John Steinbeck


Nejznámějším dílem jsou bezesporu HROZNY HNĚVU (1939). Tento velice rozsáhlý román dopodrobna popisuje život americké rolnické rodiny Joadů, která musela, stejně jako tisíce dalších, opustit svoji půdu a domovy.
Děj je zasazen do doby, kdy Amerikou zmítala hospodářská krize, zemědělci byli navíc neschopni splácet své hypotéky, neboť jejich úroda byla zcela zničena prašnou bouří.
Zubožení farmáři byli sprostě vyhnáni z půdy, kterou ručili, a tak jim nezbývalo nic jiného, než se vydat na západ do Kalifornie česat ovoce, jelikož byli přesvědčeni, že se jim povede lépe. Joadové zakoupí za poslední peníze auto a vydávají se na cestu.
V další třetině knihy je popisována úmorná cesta rodiny přes půl Ameriky. Nakonec se i přes všechny strasti celá rodina dostane do vytouženého cíle, na obrovské ovocné plantáže v Kalifornii. Jejich příjezd jim však v žádném případě ani z daleka nepřipomíná jejich vysněné představy. Spolu s nimi přijeli zřejmě všichni farmáři z Oklahomy. Jsou nuceni žít v bídných a odporně špinavých improvizovaných táborech, co je však daleko horší, nikdo z rodiny nemůže za žádnou cenu získat práci.
Zde se autor nevymezuje pouze na popis děje a líčení prostředí, ale snaží se do hloubky vyjádřit i vnitřní rozpoložení jednotlivých postav a barvitě vykreslit zoufalost z neutišitelné situace. Dále jsou zde nastíněny praktiky zaměstnavatelů, kteří se snaží držet mzdy uměle nízko, aby dosáhli co nejvyšších zisků a celkové chování společnosti a samotných dělníků.
Poslední třetina knihy je tedy celá o marném pachtění za prací a o bezútěšném hladovění a bídě dělníků. Z této části vznikl i název, jelikož právě v této chvíli vrcholí rozzuřenost z příkoří a nespravedlnosti česačů ovoce.

Druhou neméně známou knihou je O MYŠÍCH A LIDECH(1937). Tato velice kratičká novela je příběhem dvou nerozlučných přátel, Georga a Lenyho. Tito dva sezónní pomocníci, putujíod ranče k ranči a hledají práci. Nutno předeslat, že tato novela je velmi emotivně silná a značně působivá, autor se v ni zabývá předně životem samotných dělníků.
Leny je velmi statný pracant, naneštěstí je mentálně zaostalý a tudíž je fakticky závislý na svém příteli Georgovi, který se o něj stará. Leny není nikterak nebezpečný, neuvědomuje si však svoji obrovskou sílu a tudíž je schopen ublížit, aniž by si toho byl vědom. Tento Lenyho nedostatek je i klíčem k zápletce celé knihy, kterou vám vzhledem k jejímu krátkému rozsahu neprozradím.
Poselství knihy je ve školních hodinách vykládáno pouze jako příběh o nerozlučném přátelství, to by však nezapadalo do formátu Steinbeckovy tvorby. Poselstvím je tedy i prekérní život sezónních dělníků, kteří sní o lepším životě, jež se jim nemůže kvůli jejich postavení tak snadno splnit.

První a zároveň nejméně známou knihou, která započala pomyslnou sociálně kritickou trilogii, jež se anglicky nazývá Dust Bowl fiction, je BITVA (1936).
Kniha popisuje, značně zidealizovaným způsobem, činnost dvou členů "Strany", kteří jsou vysláni do oblasti jabloňových sadů, kde mají podnítit a vést stávku česačů, nespokojených z neustálého snižování platů.
Na plantáže je vyslán starší a zkušený člen "Strany" Mac se svým mladým kolegou Jimem. Po několika dnech se jim povede zorganizovat pracující do několika part a čekají na podnět, který stávku zahájí. Tím se stávápád starého česače ze stromu, zaviněný starým ztrouchnivělým žebříkem. Zlomené kosti stačily k tomu, aby daly průchod hněvu navztekaných a nespokojených pracujících. Okamžitě vycházejí do stávky. Oba vyslaní "rudí" se dávají do práce, připravují tábor, zajišťují jeho chod do sebemenších detailů, pořádají hlídky proti stávkokazům a snaží se udržet ve stávce.
Veškerá jejich snaha se zdá být marná, jelikož ovocnářský trust, který drží pod kontrolou celou oblast nechce přijít o své zisky, proto tedy povolává do zbraně ozbrojence a "vlastence" kteří budou chránit zájmy amerického lidu a čistou nedotknutelnost amerického snu.
Pokus o smíření, který by ale neznamenal zvýšení mezd a lepší pracovní podmínky, vystřídala represe.
Kniha se nesetkala s velkým zájmem čtenářů, zřejmě proto, že v ni autor příliš okatě dává najevo své sympatie ke komunistické straně, což se v "demokratické" Americe nikterak nenosí.


Ačkoliv v žádném případě nesdílím autorův postoj ke komunismu, nehodlám kvůli tomu jeho dílo zavrhovat.Bylo a zůstane mistrným popisem života amerických dělníků ve třicátých letech, to že lidé žili v bídě a špíně, umírali hlady, dřeli do úmoru za mrzký pakatel, zatím co ti na které pracovali počítali zisky a klidně pálili přebytky úrody před zraky hladovějících, jen kvůli tomu, aby nedošlo ke ztrátě zisku, nemůže bagatelizovat žádná autorova orientace.
Krom toho Steinbeck je proslulý svojí schopností poutavého vyprávění děje, jeho díla jsou tedy velmi čtivá a dají se zdolat takříkajíc jedním dechem.
Z vlastní zkušenosti mohu doporučit i jiné jeho knihy, které nejsou popisem dělníkových strastí, nýbrž jeho radostí a veselých příhod, mezi ně patří například: Toulavý autobus, či Na plechárně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ann Ann | 5. února 2011 v 14:27 | Reagovat

Rozhodně souhlasim s tím, že je dost čtivej, Hrozny hněvu jsem přes prvotní dojem bichle přečetla jako nic:) Ta Bitva by mě dost zajímala už jen kvůli tomu víc viditelnýmu "rudošství" abych to mohla srovnat s Hroznama

2 Jíha Jíha | 8. března 2011 v 11:01 | Reagovat

Četl jsem Na Plechárně + Sladký čtvrtek, to je bezďácích v nějaký nouzový kolonii a líbilo se mi to, dokonce jsem si tenkrát činil nějaké výpisky do deníčku. Dosud si pamatuju, že jeden z nich pracuje v baru, celej den slejvá nedopitý zbytky do kýble a pak to v noci s těma kamarádama z kolonie popíjej a labužnicky řešej, z čeho všeho se ten drink skládá.

A potom Na východ od ráje a to bylo úžasný, plakal jsem. Takže doporučuju. Naopak ty Myši a lidi mě moc nezaujali.

3 rolex replica rolex replica | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 21:05 | Reagovat

You certainly deserve a round of applause for your post and more specifically, your blog in general. Very high quality material.
http://www.theirwatches.com/

4 Teeda Teeda | Web | 15. února 2013 v 18:14 | Reagovat

Steinbeck je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů vůbec.. psala jsem o něm taky i když víc souhrně a obecně..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama